Nádobí si myje každý sám
Jet na výlet do Jeseníků nebo na Králický Sněžník je vždycky radost. Přijet sem ale na úplně pohodovou svatbu, to je pak teprve paráda. Terka a Lukáš měli svatbu na skautské hájence v lese, na půl cesty mezi Šumperkem a Králíky, na kopci a skoro bez signálu. Většina svatebčanů sem jezdí už roky na nejrůznější společné akce, takže k hájence měli všichni osobní vztah. Stany, slavobrána z bílých záclon v lese, štrůdly od hostů, gril pod stromem a jeden hrnek na celý den, který si každý myje sám.
Svatba na skautské hájence
Přijel jsem na místo až kolem jedné odpoledne a vůbec bych neodhadl, že tady bude za chvíli svatba. Teprve přijížděli další kamarádi, stavěly se stany, umývalo se nádobí, skládali se origami jeřábi a věšely bílé záclony. Společně s Terkou a svědkyní jsme vybrali místo na obřad, udělali slavobránu a šli na pivko. Vždycky je dobré, když místo svatby má pro vás nebo pro vaše hosty nějaký konkrétní význam a cítíte se tam jako doma. Najednou do sebe všechno začne zapadat a nemusíte nic přikrášlovat. Skautská hájenka, chata nebo tábořiště, kam jezdíte s partou léta, je pro takovou svatbu lepší než sál, kde jste nikdy nebyli.
Symbolický obřad v lese
Obřad byl až kolem páté a byl jen symbolický, takže ani nevadilo, že jsme ho nestihli přesně na minutu. Úředníkům se do lesa nechtělo, a tak nastoupil kamarád, který udělal pro Terku a Lukáše obřad po svém. Skutečný civilní obřad na úřadě si vyřídili pár dní předem. Tohle řešení je čím dál častější, když vám úřad nechce vyjít vstříc, nebo když prostě chcete mít svatbu víc kamarádskou. Moc se mi líbil nápad, že se na „svatební protokol“ jako svědci podepsali úplně všichni hosté. Taková drobnost, ale právě o tom by svatby měly být.
Štrůdl, maso a kytary u táboráku
Soutěž o nejlepší štrůdl jsem tentokrát nevyhrál, ale příště nemáte šanci! Každý host kromě štrůdlu přivezl i něco na gril. Stačilo si pod stromem vzít jeden z grilů, roztopit ho a udělat si maso nebo zeleninu podle chuti, odpoledne nebo v noci, jak se komu chtělo. Nekončící kolečko pivo, víno, rum, kafe, čaj, voda jsme pili pořád z jednoho hrnku, který si každý musel hlídat a občas opláchnout v kádi za rohem. Prostě jako na táboře. Portréty jsme fotili na lesní cestě kousek od hájenky a pak hned zpátky k ostatním. Večer se rozdělal táborák, vytáhly se kytary a čelovky a když jsem pozdě v noci odcházel spát na půdu hájenky, měl jsem pocit, že takový den by nikdy neměl skončit. Tak to na svatbě má být.
Svatby v lesích a pod širákem
Tohle album pro mě dodnes hodně znamená, hodně z toho, jak fotím svatby, se ukázalo právě tady. Svatby v lesích mám rád, hlavně když to není jen hotel u lesa, ale rozhodnete se přírodu využít naplno: stany, oheň, místo bez signálu a lidi, se kterými tam jezdíte léta. Fotím svatby od roku 2015, přes 220 jich bylo, a páry, které fotím, většinou dávají přednost času s blízkými před dlouhým pózovaným focením. Pokud plánujete svatbu v lese, na tábořišti nebo na chatě, napište mi.
Chystáte podobnou svatbu?
Napište mi datum a místo. Odpovím do dvou dnů, rovnou s cenou a s tím, jestli mám volno.
